Na stezce v Krkonoších

vchodNa rozdíl od výletu na Sněžku, který byl spíše spontánním nápadem, náš výlet na novou rozhlednu v Janských lázních, Stezku korunami stromů, pro nás byl jedním z hlavních cílů v Krkonoších. Podobné projekty jsou v České republice k nalezení už tři a vzhledem k tempu, jakým tady vyrůstají, se dá usuzovat, že se jedná o velký trend. Ze všeobecného nadšení, které kolem těchto rozhleden panuje, by jeden čekal dechberoucí zážitek při průchodu korunami stromů, a ještě mrazivější výhled do kraje.

Marně.

 

Dlouhý oblíbeneczabradli portret

Pochod k rozhledně začíná na parkovišti, odkud musí návštěvníci zdolat asi 200 metrů
po rovince k pokladně. Pro lenochy jako dělané. Musím přiznat, že jsme měli tak trochu smůlu, když jsme narazili na neústupnou paní pokladní, která tvrdošíjně trvala na tom, že dvoukilová čivava v tašce na rozhlednu nesmí. Chápu, že pravidla jsou pravidla, ale na druhou stranu je to taky vždycky o lidech. Manžel tak sice ušetřil za jedno tučné dospělácké vstupné, ale z výletu toho moc neměl, když čekal na nás ostatní pod rozhlednou.

Osamělou procházku korunami stromů nečekejte (ledaže by se snad dalo počítat to, že vaše polovička zůstane trčet před vchodem). Vzhledem k velké oblibě, jaké se různé stezky v korunách i v oblacích těší, je spíše zbožným přáním, aby si člověk vychutnal nějakou svobodu či mystičnost, kterou si s korunami stromů odjakživa spojuje. Obdobně je to navíc i s domácí turistikou, jejíž obliba v posledních letech rovněž roste. Pokud se vám v létě podaří objevit nějaké turistické místo, které turisty tak úplně nepřetéká, můžete se považovat za šťastlivce. Lze ale smířlivě konstatovat, že tady na Stezce v korunách stromů Krkonoše se lidé tak nějak rovnoměrně rozprostřou po 1 511 metrů dlouhém chodníku, proto se nemusíte doslova zviratkoprodírat davy, jako se nám to stalo třeba později v Adršpachu.

 

O pěkných a nepěkných lesích

Za velké pozitivum stezky považuji její infografiku, která jednoduchým způsobem návštěvníkům vysvětluje, proč je přírodě bližší lesní hospodaření lepší než to klasické nebo jak je to s kvalitou půdy, o kterou se připravujeme třeba i využíváním těžké techniky či právě špatným lesním hospodařením. Ať už míří na dětské návštěvníky nebo na ty dospělé, je pravda, že v dnešním přetechnizovaném světě můžeme často ztrácet pojem o tom, co je dobré pro přírodu a ekosystémové služby, které nám poskytuje, a zapomínat na to, jak jsou pro nás důležité. Byť mnoho návštěvníků může mít o dané problematice povědomí, bude i velká část, která jej mít nebude. Šest zastávek na stezce tak proto příjemným způsobem šíří osvětu.

pekny lesPro děti (a nejen je) nabízí atrakce také řadu rádoby adrenalinových prvků, jako je třeba chůze po laně, ale vědomí, že všude okolo jsou zábradlí a pár centimetrů pod lanem záchytné pletivo, ten adrenalin povážlivě krotí.

 

Vyhlídková věž se skluzavkou

Stezka se dále vine do kruhu a v nesčetných opakováních vynáší návštěvníky až k vrcholu. Vyhlídková věž měří 45 metrů a tvoří ji jakýsi chodníkový trychtýř, který ale vypadá efektně především při pohledu zdola. Při jeho zdolávání se ani moc nezadýcháte. Nevýhodou je, že výhled, který budete mít v jeho nejvrchnější části, vidíte během výstupu tolikrát, že nahoře vás už nepřekvapí. A pokud by vám to bylo málo, uvidíte ho ještě jednou tolikrát při sestupu dolů. Nebo – si můžete zaplatit dalších 50 korun a sjet dolů tobogánem.

Pokud nejste strašpytel a držgrešle jako já, samozřejmě.

vez

A tu o Sněžce znáte?

Dovolená v Čechách, to může nabízet očekávatelnou známost a půvab míst, na kterých už jste kdysi jednou, dvakrát, tisíckrát byli. V každém věku a s každým kolektivem ta místa ale mohou odkrývat i novou a překvapivou perspektivu. A pokud vám zrovna nesedne značení místních turistických cest, rozhodně poznáte i místa, která jste nikdy dříve neviděli a která, až se o to za pár let budete snažit, už nikdy znovu nenajdete.

Tak nějak by se dal shrnout náš výlet na Sněžku.

 

Bez důkazů

Sestava, ve které jsme se vydali na týden do Krkonoš, byla dost variabilní, alespoň co se týče věku, fyzické zdatnosti a povah účastníků. Nakonec proto padlo rozhodnutí, že nahoru se pojede lanovkou a dolů půjdeme po svých. O pokořování hory nebo její laskavosti nás nechat vystoupat na její vrchol tedy nemůže být řeč. Nás výstup zahrnoval pouze hrdinnou cestu od parkoviště k lanovce, během které mi odešla již druhá paměťovka ve foťáku. Zanechala mě tak nepříjemným úvahám o rozbité zrcadlovce a navíc vědomí, že z výletu nebudou žádné fotografie, protože telefon zůstal zcela nepříhodně ležet na nabíječce v chalupě.

 

Václavák mezi horami

Ačkoliv jízda lanovkou nabízí jinou perspektivu než krkolomný výšlap po svých, člověk se nemůže zbavit dojmu, že je na vrcholu srabácky odměněn za něco, co nesplnil. Výhled Sněžka nabízí kouzelný a fantazie se při pohledu do krajiny rozbíhá naplno. Zážitek ale trochu kazí to množství turistů; lidí přesně jako jsme my, kteří ten originální nápad – jít na Sněžku – to ráno dostali taky. Množství lidí nás překvapilo už po cestě z parkoviště, ale ve stísněném prostoru tam nahoře skutečně bilo do očí. Brzy jsme se proto odhodlali k sestupu zpět do Pece pod Sněžkou.

 

Bloudění pod Sněžkou

Jakmile jsme za sebou nechali náročnější kamennou část cesty, mladší část výpravy, ve které nemohla chybět ani má maličkost, nabrala vražedné tempo a po příjemné asfaltce se pustila skrz líbezné nízké lesy plné borůvčí dolů, hlava nehlava, odbočka neodbočka. Dokonce ještě dlouho poté, co se směrovky na Pec pod Sněžkou vytratily, jsme nadšeně drželi náš směr, tedy dolů. Když nás nakonec dohnali ostatní, s jasnými pochybami zračícími se v jejich tvářích, neměli jsme na výběr a museli improvizovat. Sešli jsme tedy z asfaltové cesty a vydali se méně frekventovanou stezkou směrem na Velkou Úpu.

 

Kouzlo nechtěného

Teprve tady jsme setřásli asi 99 % zbývajících turistů a mohli si užívat krásu a klid místní přírody. Po žluté jsme sešli ke Žlebskému potoku, který pak celou dobu spokojeně zurčel a klokotal vedle nás. Najednou jsme zkrátka byli v úplně jiném světě, než jaký nabízejí hlavní frekventované turistické koridory. Zabloudit se nám nakonec podařilo ještě několikrát a upřímně: Právě to byly ty nejlepší úseky naší cesty.

 

 

A co se přihodilo při cestě na Sněžku vám?