8 tipů na zvýšení vaší efektivity

Všichni máme své sny, dokonce i určité představy či snad i plány, jak jich dosáhnout. A pro některé, zdá se, je to procházka růžovou zahradou. Někdy ale nemusí už zbývat energie nebo čas na to, abychom se po všech těch nezbytných úkonech věnovali ještě činnostem, které nám osobně přinášejí radost, zadostiučinění a pocit seberealizace.

Díky dlouhodobému home officu, kterým mě tento rok obdařil, jsem měla prostor trochu experimentovat a zjistit, jak se vypořádat s nekonečnou a nervy drásající únavou, která mě v každodenním závodu o čas sužovala. A zjistila jsem spoustu užitečných věcí, o které se s vámi chci teď podělit!

Předně musím říct, že mnoho z těch věcí bych za jiných okolností nevyzkoušela. Chyběly by k tomu čas, energie a tím pádem i dostatečně silná vůle. Práce z domova sice může mít své nevýhody (pro ostatní, já zatím stále žádné nenašla), ale rozhodně ušetříte neskutečné množství času, který můžete potom věnovat odpočinu a dále i vlastnímu rozvoji. Takže za seznam těchto aktivit, které mi pomáhají zvládnout toho během dne daleko víc než kdysi, opravdu vděčím času ušetřenému na dojíždění do Prahy.

Myslím, že každý z nás hledá způsoby, jak se necítit neustále tak unaveně, jak zvládnout během dne víc a víc, jak se prostě stát superženami a supermuži, jaké z nás moderní společnost chce mít. A tak zkusíme tamhle to a tady tohle. Co jsem si v posledních dnech uvědomila, je však to, že je nutné všechny tyto návyky dodržovat dohromady. Současně. Ve stejnou dobu.

Zpočátku se můžou některé zdát ochromující, ale nebojte, naskakovat se na ně dá postupně. Vím, že pro každého funguje něco jiného, ale i kdyby tenhle seznam měl pomoci jen jednomu člověku, musím se o něj s vámi podělit.

Takže, připraveni? 🙂

1. Sklenice vody po ránu a pitný režim

Bude to úplně první věc, kterou ráno uděláte. Dokonce možná ještě předtím, než stačíte úplně rozlepit oči. Tělo je po celé noci pořádně dehydratované a sklenice čisté vody po ránu vám pomůže nastartovat oběh a vstát z postele lehčeji.

Připravte si k posteli večer předtím, než se uložíte ke spánku, láhev nebo sklenici s vodou. Pokud ji budete mít na dosah ruky z postele, tím lépe. Zajistíte tím, že vodu budete moci vypít skutečně hned, nikoliv s myšlenkou, že „jen, co se dostanete do kuchyně“, „jen, co dopijete kafe“, „jen, co si vyčistíte zuby“ a nakonec „jen, co doběhnete na autobus“.

Ne, vypijte ji hned. Každé ráno. A sledujte, jak se dějí zázraky.

A samozřejmě, když takhle pěkně vykročíte, nezapomeňte si během dne hlídat i ten tisíckrát skloňovaný pitný režim.

2. Zkuste říct kofeinu NE

Já vím, já vím. Pro nás pro všechny znamená káva tolik, je to ranní rituál, probouzedlo, společenská smlouva, důvod protáhnout si nohy na cestě do kuchyňky i chvilka klidu, se můžeme odtrhnout od svých běžných starostí. A ta chuť, ta vůně! Já vím, kávu mám také ráda.

Přesto všechno musím říct, že jsem kávu slavnostně pít přestala a už se k jejím lahodným chuťovým křivkám nehodlám nikdy vrátit. Proč? Někdy je prostě dobré uvědomit si, že i když je něco líbivé a na povrchu skvělé, může nám to uvnitř způsobovat více škody než užitku. A tak to bylo v mém případě i s kávou.

Po jejím vysazení před dvěma měsíci jsem si nemohla nevšimnout rozdílů v tom, jak se ve svém těle cítím, a uvědomila jsem si, kolik problémů, se nimiž jsem se potýkala, bylo umocněno nebo přímo způsobeno nadměrnou konzumací kofeinu.

Označila bych se přitom za zodpovědného konzumenta kávy, moje denní dávka zřídkakdy přesáhla dva šálky denně a odpolední kávu jsem se vždy snažila stihnout během brzkých odpoledních hodin tak, aby mi nezasahovala do spánkového režimu. Přesto zpětně musím říct, že nespavost a nemožnost usnout, přestože jsem byla k smrti unavená, můžu přičítat právě konzumaci kávy. A nejen to.

Jako asi každý jsem měla v životě své vrcholy i pády a z mnoha těchto pádů jsem si odnesla šrámy, které mi dodnes způsobují úzkosti a panické záchvaty. Po vysazení kávy z  jídelníčku se s nimi potýkám znatelně méně. A každý, kdo jimi kdy trpěl ví, že to je k nezaplacení!

A nakonec, poté co překonáte první týden dva, v závislosti na tom, jak moc jste na kávu navyklí, se bez ní budete cítit mnohem odpočatější, energičtější a připraveni na cokoliv, co vám den přinese.

Z celého seznamu se tento krok může zdát jako ten nejobtížnější, ale přísahám – opravdu to za to stojí!

3. Přerušovaný půst

Jedna z novinek, kterou jsem zařadila teprve nedávno, už po pár dnech ale cítím rozdíl. Přerušovaný půst funguje tak, že si během dne vymezíte časové okénko, během kterého můžete jíst, a po zbytek času držíte půst. Pro začátečníky a ženy se doporučuje poměr 10 hodin stravování ku 14 hodinám půstu, je ovšem možné i přitvrdit na režim 8 : 16. Znám i takové, kteří jedí jen jednou denně!

Protože na sebe ovšem nejsem zas takový tvrďák, jaký bych ráda byla, vydala jsem se cestou toho nejmenšího odporu, tedy režimem 10 : 14. Protože jsem spíše sova a stále ráda ponocuji, začínám snídaní v 10 hodin a večeři musím stihnout do osmi do večera. Jsem dlouhá léta zvyklá na snídani hned po probuzení, takže ranní čekání na první jídlo je pravděpodobně ta nejnepříjemnější část, ani zdaleka však není tak těžká, jak jsem čekala. Ovšem ale platí, že stále pracuji z domova.

A jaké jsou výsledky? Mám menší chuť na sladké a jiné nezdravé pochutiny během dne, eliminuje se tím noční mlsání a obecně toho člověk sní podstatně méně. V průběhu dne mám víc energie a neunavím se tak rychle, takže se můžu pustit do psaní třeba i po práci. Což by dříve nepřipadalo v úvahu.

4. Pár minut tance pro probuzení

Jak už jsem zmínila, jsem sova. Probouzení a lezení z postele je pro mě snad ta nejobtížnější věc z celého dne. Člověk pak často nevstává s tou nejlepší náladou. Já osobně si připadám jako fialový mimoň z filmu Já, padouch 2. Nebo alespoň jsem si tak připadala, před tím vším.

Takže, jak s tím zatočit? Je snadné si přečíst, že pohyb po ránu člověku rozproudí krev a připraví ho na jeho náročný den. Otázkou však zůstává, jak toto převést do praxe, že? Pokud si ráno připravujete snídani, make-up nebo cokoliv jiného, postačí vám zapnout si k tomu oblíbenou hudbu a trochu se rozvlnit do jejího rytmu. Pár minut tance u kuchyňské linky a den je o poznání barevnější!

5. Pravidelné vstávání

Tohle je zvyk, na kterém stále pracuji. Přesto ale už teď vím, že ve dnech, kdy se mi podaří vstát mezi sedmou a osmou hodinou, toho stíhám víc a jednoduše jsem sama se sebou mnohem spokojenější.

Řada známých osobností historie se tímto pravidlem řídila také: vstávali nejen pravidelně, ale také brzy ráno. Snad je to tím, že má člověk potom pocit, že den využil na maximum. Stihnout si odškrtnout několik svých restů ještě před snídání je přeci jen fajn.

6. Meditace

O meditaci píšu často, píšu ráda. Pro lidi, kteří ji nikdy nevyzkoušeli, se to může zdát nepochopitelné, ale ti, kteří s meditací a vědomým dýcháním mají své zkušenosti, vědí.

Jedná se o jednoduchou metodu, jak rychle (může vám zabrat od pár minut při jednoduchých dechových cvičeních až k několika desítkám minut) a efektivně (rozdíl na sobě pocítíte hned a trvá!) snížit stres a vrátit svou pozornost zpět k problémům, které potřebujete řešit. Nebo ke snům, které si chcete plnit.

Nikdy přitom meditace nebyla tak dostupná jako dnes. Ať už sáhnete po meditační aplikaci (sama můžu doporučit Calm, i kdyby jen jeho bezplatnou verzi) nebo nepřeberném množství videí na YouTube, nemůžete udělat chybu.

7. Stravovat se zdravěji a vědomě. Totéž platí i pro alkohol

Ano, i tohle tady už bylo, že? Nejsem ovšem zastánce tvrdých diet a omezení, pevně věřím ve zlaté pravidlo „všeho s rozumem“. Jenom je nutné naučit se ten rozum (a potřeby svého těla) vnímat a řídit se jimi.

Ať už se jedná o únavu blížící se kómatu po burgeru s hranolkami nebo dehydrataci a bolest hlavy po noci hýřící cidery a neonovými světly velkoměsta, je dobré se z těchto stavů ponaučit. Nemá cenu si nic zakazovat, jen je fajn si uvědomit, kdy se bez některých potravin člověk raději obejde, protože by si po nich stejně připadal unaveně, malátně a (v mém případě) také úplně neschopně.

8. Žádný Facebook a zprávy před spaním

Množství z bodů výše vám pomůže kvalitněji spát. Zde to platí dvojnásob. Možná na sociální sítě moc nechodíte a nezajímá vás, co se děje ve světě. Jste šťastlivec. Pro mě jako chronického nespavce byl tento zlozvyk však obzvláště nebezpečný. 

Mnozí z vás to jistě také znají: nemůžete usnout, minuty pomalu ubíhají a vaše oči ne a ne se zavřít. A tak si řeknete: „Jasně, podívám se, co je nového na Facebooku (Instagramu, ČT24, kdekoliv)… To nemůže uškodit.“ V lepším případě to skončí tak, že hodiny a hodiny scrollujete Instagramem a rozdáváte srdíčka, v horším se naštvete nebo vyděsíte při čtení zpráv ze světa a komentářů pod nimi. Výsledkem jsou promrhané hodiny, které jste mohli využít ke spánku (nebo dělat něco obecně konstruktivnějšího), a namísto toho, aby vás daná aktivita uspala, vás často naopak ještě více probudí. Odkládáte telefon a začínáte nanovo.

Pokud nemůžete usnout, můžete vyzkoušet hned několik technik (po vyřazení kofeinu a sladkostí před spaním z jídelníčku). Je možné si pustit audioknihu nebo příběh z mobilu, Spotify, YouTube nebo již zmiňovaný Calm se svými příběhy na dobrou noc by měly postačit. Další možností je pustit si uklidňující hudbu nebo zvuky přírody – jako malí jsme s bráchou poslouchali zvuky bouře nebo klokotající řeku na CD. Teď mám nejraději zvuk mořských vln převalujících se na pobřeží. Meditace a hluboké dýchání fungují také skvěle.

Mou nejoblíbenější činností před usnutím je ovšem imaginace, vymýšlení vlastních příběhů. Člověk se může pustit kamkoliv, dělat cokoliv, poznat kohokoliv. A při tom všem pohodlně odplachtit ke spokojenému spánku.

Co pomáhá s efektivitou vám? 🙂 Komentujte, lajkujte, sdílejte a brzy zase na viděnou!

Jarním úklidem k duchovní očistě

Samozřejmě, neměla bych přehánět. Jarním úklidem míním především probírku věcí, malých i velkých, oblečení, hraček i nábytku, starých i nových, prostě čehokoliv, co se nám právě válí doma a padá na to jedno prachové smítko za druhým. Nyní je čas, a času je teď víc než kdykoliv předtím, si od toho všeho trochu ulevit.

 

Mistr zenu

Není divu, že je koncept minimalismu tolik populární. Stává se mi často, že pokud je můj pracovní prostor zahlcen odloženými věcmi tady i tamhle, mé soustředění strmě klesá. Ať už tedy chcete doma vytvářet cokoliv, půjde to lépe, pokud váš osobní prostor nebude zahlcen věcmi, které nepotřebujete a které vám nepřináší žádnou radost.

Jsem mistr v nechávání si věcí na později, protože kletba „Třeba se to jednou bude hodit“ koluje v mojí rodině už po staletí. V posledních několika letech jsem se ale naučila, že je dobré se všemi věcmi, které jsem za ta léta nashromáždila, alespoň jednou za rok probrat a zhodnotit jejich hodnotu a možné využití do budoucna. A každý rok se vždy najde množství věcí, které nechávám putovat dál. I když se pokaždé zdá, že příště už určitě nic vyhodit nebude možné.

Samotné probírání věcí je podobné tomu, když přemýšlíte nad věcmi, které ovlivňují vaši spokojenost, nad věcmi, které se vám staly, ale nevíte ještě, jak s nimi naložit. Všechno postupně zapadá na správné místo – některé z těch věcí si necháte, ponaučíte se z nich nebo vás prostě jen těší, a zbylé prostě necháte jít.

 

Věčná otázka: Kam s ním?

Hotovo, máte vytřízeno. Pokud jste byli úspěšní, skříně i další úložné prostory jsou teď vzdušnější a uspořádanější, při pohledu na své oblečení i sbírku nádobí máte pocit hrdosti. Dokázali jste to. Kolem vás se ale válí hromady různých věcí, od vytříděných plastů a papírů, přes soupravu hrnečků až ke kupám oblečení. Jímá vás hrůza. Co teď s tím vším?

První věc, která by vás měla zajímat je, zda se dá vyhozená věc ještě využít. Pokud je pěkná, čistá a v dobrém stavu, zaručeně každá věc najde svého „kupce“. A kupce míním v uvozovkách, protože nejlépe a nejrychleji se těchto věcí zbavíte, pokud je nabídnete za odvoz, vyměníte je na swapu nebo je nabídnete charitativnímu obchodu.

Máme internet, takže nabízení užitečných věcí za odvoz ještě nikdy nebylo snazší. Ach, samozřejmě, za časů aplikace Let go bylo ještě o trochu snadnější, ale i bez ní to jde opravdu hladce. Především na Sbazaru se mi osvědčilo nabízet starý, použitelný nábytek. Lidé mají zájem, protože je zdarma, a vy se zbavíte věcí, které vám doma zaclánějí, opravdu rychle. Naprostá win win situace.

Můj druhý návrh se týkal swapů, přestože jsem dosud na žádném nebyla. Věřím ale, že například k výměně nositelného oblečení či drobného nádobí, šperků a podobně, se jedná o ideální místo. Fungují zpravidla tak, že každý přinese určité množství (okolo jedné tašky) věcí, které by rád poslal dál, a na místě, kde tento swap probíhá, si tyto věci ostatní účastníci můžou prohlédnout a případně i odnést. A kdo ví, třeba i vy budete mít štěstí a narazíte na něco, po čem už dlouho prahnete.

Z charitativních obchodů můžu potom doporučit prospěšný second hand Moment, který se specializuje na prodej pěkných kousků oblečení, ale i knih, hraček, nádobí a podobně, které jim zákazníci darují, a ze zisku z tohoto prodeje podporují různé neziskové organizace a projekty. V obchodě nejen ráda nakupuji, ale už dvakrát jsem také nějaké oblečení darovala.

Mise Momentu je mi nesmírně sympatická, protože pomáhá hned na několika frontách: pomáhá vracet pěkné oblečení zpátky do oběhu, čímž šetří životní prostředí (oblečení neshoří ve spalovně). Uleví nám, kteří si občas koupíme nějaký kousek oblečení a následně zjistíme, že nám vlastně vůbec nesedí – ale někomu jinému by mohl. Konkrétní oblečení a doplňky potom prodá za příjemnou cenu a udělá radost někomu dalšímu. A konečně, zisk věnuje na podporu biodiverzity, potřebných rodin, hospiců nebo zanedbaných a vyplundrovaných kontinentů. Co víc od svého obchodu chtít?

 

Jen zlomeček do směšného

Když třídím a debordelizuji, jen malá část konečného odpadu skončí v popelnici na směs. Pokud to jde, snažím se vše pečlivě roztřídit. Kam patří plasty a kam papír asi není třeba rozebírat, přesto je dobré si některé věci ověřit. Máme například několik různých druhů kontejnerů na textil (kam házíme věci, které už by si nikdo na swapu ani v charitativním obchodě nekoupil, a tím šetříme čas i lidem, kteří by se ho potom museli zbavit za nás), některé obce mají dokonce popelnice na plechovky nebo elektroodpad. Vždy se dopředu informujte o tom, co kam patří a třiďte zodpovědně.

 

(A ne, cement v papírovém pytli do modrého kontejneru opravdu nepatří. *sigh*)

 

 

Ještě vám pár dní na ten jarní úklid zbývá, tak proč to nezkusit?

3 příběhy, které mě vrací zpět do mé kůže

Jako člověk, který byl zpola vychován příběhy, knihami, filmy i seriály; když začínám mít pocit, že z nějakého důvodu ztrácím pevnou půdu pod nohama, přirozeně se uchýlím do jejich bezpečné náruče. Nejde však jen tak o ledajaké příběhy, které mi vždy poskytnou útěchu a snad i připomínku toho, proč přečkat další nepokoj. Jsou to příběhy pro mou osobní soudržnost zásadní a směr určující. Asi to může znít hloupě, ale nejsme takhle nastavení snad všichni? Záleží samozřejmě na našich hodnotách a vírách, zkušenostech a narativech, do kterých se sami balíme. Ale víra v příběhy a hledání odpovědí v jejich zákoutí jsou staré jako lidstvo samo.

A které že příběhy jsou ty moje?

1. Cestování po planetkách a konstantní připomínka toho, že je lepší nikdy pořádně nedospět

Když čtu Malého prince, brečím. Někdy vlastně ani nevím proč. Zřejmě mi připomíná, IMG_4646kolik věcí jsem od posledně stačila zapomenout, a že – ať chci nebo ne – postupně se i já stávám dospělákem. Jak člověk stárne, dopadá na něj tíha světa v celé její komplexnosti a je čím dál tím těžší zachovat si nějaké sny, ideály a naděje, že se někdy vyplní. Dávám to za vinu tomu, jak se postupně učíme, jak že ten svět vlastně funguje, a dozvídáme se, že heroické příběhy z knih, které jsme četli v dětství, byly jen to – příběhy. Pohádky. A když se člověk pohrouží až příliš do tohoto světa, zapomíná snít, zapomíná věřit, jen se žene dál, beze smyslu a bez rozmyslu.

Malého prince čtu v těch chvílích, kdy se mi zdá, že jsem se zatoulala až příliš daleko od toho jasného vidění světa, které rozliší tak snadno, co je důležité a co ne. Na mém výtisku, který jsem dostala za vysvědčení v první třídě, je navíc věnování od mé milované babičky a dědy. Pokaždé, když vezmu knihu do ruky, mi tak připomíná, že kdysi bylo období, kdy se všechno zdálo nadpozemsky lehké a sny se plnily na přání. Připomíná mi, zas a znovu, jak moudrá moje babička byla, když mi knížku s dědou darovali. Byly totiž doby, kdy jsem Malému princi nerozuměla, a proto ho ani neměla moc ráda. Ale s časem a zkušenostmi jsem pochopila. A nemůžu být šťastnější, když si uvědomím, že to právě babička byla ta, kdo mě s Malým princem poprvé seznámil.

2. Boj po boku ženy, která se nemusí potýkat s následky socializace ve společnosti, která upřednostňuje muže

Když mám všeho dost a nebaví mě už po tisící poslouchat o tom, jak jsou ženy dobré v tom a špatné zase v tom, protože „příroda, přirozenost a danost“; když jsem unavená z toho, jak mě nikdo neposlouchá a nebere vážně, jen proto, že nejsem namakaný chlap s primitivní autoritou pasivní agresivity, mám dvě možnosti – vzteknout se k zbláznění nebo se nadechnout a pokusit se uklidnit u filmu nebo knížky, zpravidla u Wonder Woman.

Většinou volím první variantu, ale abych pravdu řekla, ta zatím málokdy někam vedla. Jako zásadní problém vidím to, že když na někoho řvete, že vás neposlouchá, tak se moc nezmění, protože – zkuste hádat – vás ten dotyčný stále neposlouchá. Tvrdit, že jsem svými nekonečnými debatami s manželem ničeho nedosáhla by byla lež, ale je to běh na dlouhou trať a je mnohdy vysilující až k padnutí.

e0de3358-36fe-11e7-92de-000c29a578f8
© Vertical Ent.

Takže ve dny, kdy už to nejde dál, je lepší zvolit druhou variantu. Podobně jako u Malého prince mám i u Wonder Woman občas na krajíčku, i když pokaždé u jiných pasáží. Nejvíc mě asi mrzí, že hrdinka jako je Diana z Themysciry nebyla k dispozici v době, kdy jsme vyrůstaly my. A nejen ona, ale celkově víc příběhů o neohrožených ženách-bojovnicích, se správnými hodnotami a smyslem pro rovnost, pro akci a spravedlnost. Znám spoustu holek, které se v tom Wonder Woman vyrovnají, a nesmírně si jich vážím. Jen bych občas byla ráda, kdybych se svých naučených a vžitých okovů mohla zbavit také.

Další věc, která mě dojímá, je rozpor mezi naivní vírou, se kterou se Diana vydává do světa lidí, aby zabila boha války, a rány na duši, které utrží při tom, když si uvědomí, co je lidstvo vlastně zač. Přestože jí to stálo mnoho bolesti, vypořádává se s tím a znovu to stejné lidstvo ochraňuje. Je to určitý příslib naděje pro ty, kdo v tomto ohledu také trochu bloudí.

A nakonec, miluju úvodní scény filmu odehrávající se na ostrově Themyscira. Vidět tolik bojovnic, tolik silných žen; krásných, schopných, vzdělaných, nezávislých a nezkažených staletími patriarchátu, které vzájemně spolupracují, pomáhají si a činí se navzájem ještě silnějšími, je zkrátka náplast na duši. Je to zbožné přání a vlastně tak trochu utopie, ale už jen vidět to na stříbrném plátně může pomoci vzniku projektů a nápadů, kterými bychom k nim mohly alespoň pomalinku zamířit.

3. Cestování časem s mimozemšťanem a objevování ztracené humanity

Seriály od britské BBC patří k těm nejlepším, o tom není třeba se sáhodlouze dohadovat. Přesto pro mne nad ostatními vyniká jeden; je o mimozemšťanovi, který jednou za čas změní podobu, cestuje časem ve své modré budce, která je uvnitř větší než zvenku, zpravidla v doprovodu britské osoby, a nechává se neustále dokola ohromovat dvěma věcmi – lidskou nenasytností a ukrutností na jedné straně a lidskou odhodlaností a bojem za správnou věc na straně druhé. Už je to několik let, co jsem seriál viděla, ale tenhle hlavní dojem ve mně tak nějak zůstal. A dnes, když už druhým rokem studuji sociální a kulturní ekologii a má víra v humanitu se každým dnem smrskává, se mi začíná pozdávat, že bych snesla pustit si seriál podruhé.

Nejde přitom o nějaký patos, který by vyzdvihoval lidství v jeho nejlepší podobě, ale spíš o připomínku toho, že i když je svět plný lidí, kteří se starají jen o sebe a o profit, o rozsévání nenávisti a zkázy, jsou i lidé, kterým jde o opak. Je to připomínka toho, že nelze paušálně odsoudit lidstvo za naše nedostatky a – snad – že stojí za to, abychom za něj bojovali. Jak to píšu, zdá se mi ta představa zcestná. Snad bych ale Pánovi času mohla dát prostor, aby mě přesvědčil.

d5id36w-ed93f13d-40f6-4f21-af49-0387b765deb3
© Linda Kinot, 2012, převzato z DeviantArt

5 pomocníků, bez kterých se v létě neobejdete

Další horký, slunečný víkend za námi. Protože se dá předpokládat, že takových víkendů (a nejen jich) bude v následujících týdnech a měsících přibývat, není na škodu si připomenout pět základních a nikdy nestárnoucích triků, parťáků a pomocníků, kteří nám pomůžou si tyto dny užít na maximum. Schválně – zkuste se ještě před čtením zamyslet. Dokážete je vyjmenovat všechny? Pokračovat ve čtení „5 pomocníků, bez kterých se v létě neobejdete“