Z deníku bludičky: Hurá k chorvatským zítřkům!

17. dubna 2018 – Člověk se dívá na mapu Baška Vody a nemůže uvěřit svému štěstí – tak ono se zadařilo: Dokázala jsem manžela přemluvit, abychom vytáhli paty z rodné zemičky, a v červnu už se budu schovávat před sluníčkem pod opalovákem faktor bambilion a slaměným kloboukem na rajských jadranských plážích. Ta radost je skoro až hmatatelná.

 

Zbývají tedy dva měsíce. To by měla být hračka: Státnice byly přesunuty až na září a všechny zkoušky by se měly dát stihnout v první části zkouškového období. V hlavě si zalistuju svým mentálním kalendářem. Chceme jet v druhém týdnu, jasně. Takže to mi na sedm zkoušek zbývá… Týden a půl?! Malinko znervózním.

Ale za tu nádheru a přírodou vyražený dech to rozhodně stojí.

 

Bod číslo jedna: Sehnat ubytování. To by neměl být problém. V Chorvatsku jsme byli poprvé před dvěma lety a bydleli jsme u moc milých lidí, v krásných apartmánech s klimatizací, wifinou, kuchyní i výhledem na moře. Není o čem přemýšlet. „Promiňte, ale ve vámi vybraném termínu máme plno,“ křičí na mě z e-mailu hned druhý den poté, co začínám s plánováním. Jasně, ony vlastně doopravdy zbývají jen dva měsíce. Možná jsme se mohli rozhodnout o trochu dřív. Ale když si člověk připravuje půdu dva roky, tak je potom jedno, jestli rozhodnutí přijde v lednu nebo uprostřed dubna, prostě se jede. Tedy mně to jedno je, ubytovací zařízení, a především jejich majitelé, se na to ale možná budou tvářit jinak. Znovu znervózním, to když si vybavím ono zdlouhavé listování on-line katalogy apartmánů. Tahle část cestování mi nějak nechyběla.

Ale za ten nekonečný pocit pohody v tom jednom konkrétním týdnu v červnu to rozhodně stojí.

 

Namísto dělání úkolu na zítřejší seminář se tedy probírám stránkami apartmánů. Nejprve mne pojímá hrůza, když vidím jaká úroveň ubytování se pohybuje v jaké cenové relaci. Přece jen jsem studentka a chtěla jsem vybírat tak, aby nás týdenní dovolená nezruinovala. Upřímně ale přiznávám, že po dvou hodinách scrollování a otevírání nových a nových nabídek se vám 40 eur za noc už nezdá tolik jako na začátku. Sestavuji si proto žebříček výherců a okamžitě posílám e-mail na číslo jedna. Je krásný, čistý, blizoučko k moři, disponuje soukromým parkováním a výhledem na moře. Je to můj šampion a já už si v podstatě balím kufry. Zbývají sice pořád dva měsíce, ale člověk nikdy neví, kdy něco zapomene, že? Když dorazí kladná odpověď a ujištění, že v našem termínu mají volno, skáču málem radostí do stropu. Dokud nepřijde manželova odpověď: „A je to parkování oplocené?“ Už si vzpomínám, proč je to zmiňované listování online katalogy apartmánů tolik zdlouhavé: Každý z výletníků vždy bazíruje na něčem jiném.

Ano, vyladit všechny detaily dopředu může sice být nervy drásající, ale výsledný soulad a harmonie za to rozhodně stojí.

 

Když potom obratem píšu e-mail s dotazem na oplocené parkování majiteli vily, potměšile se usmívám – ještěže tentokrát jedeme jen my dva.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s