Není nad to,
sama se přitulit
k nikomu.
Není nic lepšího,
než sama sobě
o svém dni vyprávět.
Bezbřehá nicota
na každém kroku
tě obklopuje.
Úniku není.
Mezi světy letní
oblohy zbrocené
pradávným světlem hvězd
nečíhá nic jiného
než zapomnění,
věčné zatracení.
V nitru ti písnička
marnými pokusy
tep snaží se nahodit.
Zapomínáš,
že kdysi ‘s ji znal.
Vše cizí se zdá
a reálnější je život
ukrytý v snách.
Hroutíš se sám
do sebe a snad
z mysli se ztratí
i předobraz štěstí,
co kazí ti,
ať už je to cokoliv,
co spatříš,
když ráno otevřeš oči.
V singularitu nakonec
proměníš se bezhlesně.
Bezelstně.
