Ztrácení

Není nad to,
sama se přitulit
k nikomu.
Není nic lepšího,
než sama sobě
o svém dni vyprávět.

Bezbřehá nicota
na každém kroku
tě obklopuje.
Úniku není.
Mezi světy letní
oblohy zbrocené
pradávným světlem hvězd
nečíhá nic jiného
než zapomnění,
věčné zatracení.

V nitru ti písnička
marnými pokusy
tep snaží se nahodit.
Zapomínáš,
že kdysi ‘s ji znal.
Vše cizí se zdá
a reálnější je život
ukrytý v snách.

Hroutíš se sám
do sebe a snad
z mysli se ztratí
i předobraz štěstí,
co kazí ti,
ať už je to cokoliv,
co spatříš,
když ráno otevřeš oči.

V singularitu nakonec
proměníš se bezhlesně.

Bezelstně.

 

 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s