Z deníku bludičky: Poločas

30. prosince 2017 – Nic a nikdo. V celé vesnici jsem zřejmě vzhůru jenom já. Už si pomalu vybavuji, proč to každý rok podstupuji. To ticho. To prázdno… Pomalu zapomínám na mrznoucí dlaně hluboce zabořené v kapsách kabátu. Všímám si rozčíleného nadávání kosáků v jedné z okolních zahrad. Jeden přeletí na zastávku v opačném směru. Protože stojím ve stínu, schovaná před neúprosně ledovým větrem, nemá o mě ani šajn.

Napínám sluch dál. V dálce slyším hučet výpadovku z Prahy, vlakovou zastávkou asi dva kilometry ode mě projíždí vlak. Za celou dobu, co čekám na autobus, okolo mne projedou pouhá dvě auta. Neskutečné. Několik málo štěbetajících ptáků mi připomíná, na co se můžu za několik málo měsíců těšit.

Je krátké období mezi svátky, období mírného bezčasí. Tempo života se každý rok na pár dní zpomalí, vlastně téměř zastaví. Je to čas, kdy máme jedinečnou možnost chytit dech. Protože za pár dní už bude zase všechno vzhůru nohama.

Je poločas.

IMG_0877Ujel mi autobus na Prahu. Naštěstí – když chce člověk žít v takových (pro moderního člověka) vzdálených končinách jako já, musí mít vždy náhradní plán. Nasedám na vlak, poslouchám hudbu a pro jednou si s ničím nelámu hlavu. Vlak je poloprázdný. Přestože venku ještě vládne šero, na pozadí šedé oblohy rozeznávám holé větve stromů Klánovického lesa vzpínající se k nebi. V lese dokonce leží zbytky sněhu.

Myslím na své dětství a dědu, který mě naučil hodně o úctě k přírodě. Pro jednou je mi krásně, že jsem na světě.

Je poločas.

 

Když jedu odpoledne domů, jsem z toho konzumního pobíhání poněkud unavená. Je něco málo před třetí odpoledne, venku nepříjemně štípe mráz do tváří, ale odhalené slunce po týdnech pošmourna všechno vynahrazuje. Ve vlaku je navíc teplo.

Mám ze sebe dobrý pocit – dnes jsem konečně nenakoupila nic, co bych nepotřebovala. Vlastně jsem nejela do Prahy ani tolik kvůli nakupování. Jela jsem kvůli každoroční tradici, kdy mezi svátky se svými drahoušky vyrazím mezi lidi, dostat ze sebe křivdy Vánoc a návštěv u příbuzných. Jela jsem kvůli rannímu tichu, kvůli spící vesnici i vycházejícímu zimnímu slunci.

Bez tradic se Vánoce neobejdou – bez nich vlastně nemají význam. Nejlepší jsou samozřejmě tradice vlastní, protože proč následovat něco, v čem už ani nespatřujeme smysl?

Mou nejoblíbenější tradicí je tahle – ta o poločasu.

IMG_0904

 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s