Z deníku bludičky: Bigger on the inside

22. října 2017 – Je po volbách a asi bych se měla připojit k všeobecnému zděšení. Naštěstí – i když možná jak se to vezme – mám partnera, který dělá, co může, aby mou nasranost odvedl od povolebních strkanic a prognóz. Zase jednou se mi potvrzuje přirovnání manželství k válce. Kdysi jsem říkávala, že připomíná tu zákopovou. (Jenže co já vím o zákopové válce?) Dnes je to spíš otevřená, brutální ideologická válka s bambilionem obětí na životech a možná i nedozírnými materiálními škodami.

O tom jsem ale psát nechtěla. I když to malinko souvisí.

S mým novým životem jsem objevila, a stále objevuji, nové způsoby radosti, lásky, nesouhlasu i nelibosti. Možná – zcela jistě nevyhnutelně – budu prožívat jinak i smutek či ztrátu. Ale o tom až jindy.

Včera po sečtení hlasů jsem hledala něco, cokoliv, co by mi zvedlo náladu. Připomnělo mi, že i v nejhorších časech je naděje. Nakonec jsem při scrollování na Facebooku narazila na příspěvek Doctor Who a přes několik zběsilých a bezmyšlenkovitých vyhledávání obrázků jsem narazila na wallpaper od uživatele badwolf2192 na reddit.com. Je to grafika Tardis, velmi zjednodušeně řečeno dopravního prostředku Pána Času, která – jak každý ví – je zevnitř větší než zvenčí. Tardis na grafice je navíc celá zahalená do okolní temnoty, jediné světlo vychází z jejího vnitřku a graficky tím utváří její nezaměnitelné prvky. Dveře má otevřené a její teplé světlo vábí nakouknout dovnitř.
Ta metafora se mi zdá dnes, za tolika daných podmínek, o mnoho silnější než kdy dřív!

I2eIM8A.jpg
Grafika uživatele badwolf2192 z reddit.com.

Tardis byla vždy jakousi personifikací rozdílu mezi vnějším životem a tím vnitřním. Každý z nás přece nějak vypadáme, ale to, co se děje uvnitř, co bublá pod povrchem, je mnohem větší, mnohem důležitější než to, co je vidět zvenku. Na to, kdo jsme, jak o sobě i o světě okolo přemýšlíme, to má mnohem větší dopad.

Další rovinu významu Tardis nabývá, když osobnostně rosteme. Pro mě osobně byl poslední měsíc obdobím převratných změn. Občas se trochu bojím, že je to jen přechodné období, ale i v těchto chvílích cítím, že na zemi stojím šířeji a pevněji. Už mě nepovalí každý vánek a vím, že vichřice mě nezabije. Temnota okolo Tardis na zmiňované grafice mi připomíná nepříjemnou předzvěst jedné takové vichřice. Ať se snažím sebevíc, zřejmě se jí nevyhnu. Ale světlo vycházející z útrob Tardis, moje světlo, které mi aktuálně brzdí téměř všechny toxické myšlenky, mě utěšuje. Můžu si být jistá, že mě v určitém ohledu v dohledné době nečeká nic dobrého. Nesmím se tím ale nechat zlomit. Jsem totiž větší uvnitř a teď už vím, že se neztratím.

A konečně, grafiku bych chtěla ukázat všem, kdo jsou z výsledků letošních voleb natolik rozčarovaní nebo vyděšení jako já. Je dost možné (možné, protože nechci malovat čerta na zeď – jenom ho načrtnu a počkám, jak se vyvine), že nás čekají temné časy. Nás, a především naši křehkou, opečovávanou demokracii. Kdo zná seriál Doctor Who (nebo česky Pána času), je seznámen i s jeho apelem na lidský rozum, vytrvalost, morálku a slušnost. Dokud rozumní, čestní a slušní lidé přetrvají, vždycky bude světlo, bude naděje. Stále máme demokratické zřízení a následující čtyři roky zřejmě prověří jeho sílu i obranné mechanismy. Dokud tu ale budou stále lidé, kterým není demokracie lhostejná, zloduši nemají vyhráno.

2 Replies to “Z deníku bludičky: Bigger on the inside”

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s