Z deníku bludičky: Všichni mrtví jednorožci

21. září — Před státnicemi jsem si říkala, že po státnicích bude všechno jinak. Celé léto budu psát — a to prosím něco, co mě bude skutečně bavit, celé léto strávím s přáteli a rodinnou, které jsem před státnicemi zanedbávala. Zkrátka že celé léto budu v blažené alkoholové nevědomosti poblíž lidí, které miluji, a v mezerách mezi jednotlivými návštěvami budu psát svůj román, blog a natáčet videa. Zkrátka a jednoduše jsem si myslela, že po státnicích budou všude běhat jednorožci a na každém kroku mě bude obklopovat duha.

Z kapitoly chorobného odkládání

Jenže ne vždy je všechno tak, jak si v krizové situaci představujeme, že bude. Je polovina září a já mám za sebou tři měsíce prvotřídní prokrastinace. Alespoň co se týká mého psaní. Byla jsem schopná založit blog na úrovni, ale tím to tak nějak zatím skončilo. Dokonce jsem byla schopná rozpracovat video z jednoho — jediného — prázdninového výletu. Ten materiál je ale tak tristní, že mám pocit, že dál se jím zaobírat by byla jen ztráta času. A to ani nechtějte, abych začínala o rozepsaném románu z loňska — protože sama jsem zatím nezačala.

DSC_0108

Před státnicemi jsem se také těšila na nový magisterský obor — vlastně dva; nový semestr v americkém buddy programu a dva další roky svobody. Ze dvou magisterských oborů je nakonec zase jenom jeden, protože po pečlivé úvaze jsem musela uznat, že duševní zdraví má přednost před novými vědomostmi. Gender studies ale neruším, pouze o dva roky odkládám! (To aby si všichni ti vyděšení muži nemysleli, že mají vyhráno.) Z buddy programu je opět nervózní cosi, u čehož si ani nejsem jistá, zda jsem ještě schopná to vůbec nějak uchopit. Moje poslední buddy byla ve všech ohledech perfektní. Jak říká moje kamarádka, prostě soul mate. Chybí mi moc. A zároveň možná posouvá má očekávání na nereálnou úroveň. O svobodě se nedá mluvit už vůbec. Jako člověk svázaný tolika vlastními pravidly jsem svobody prakticky neschopná. Dokonce ani v případě, že by to byl jediný faktor mou svobodu ovlivňující (eh, omezující).

Když přihlédnu k osobnímu životu, nemůžu si pomoct. Metafora o jednorožcích nabývá překvapivé podoby. Stojím ve tři ráno v kuchyni. Všichni jednorožci jsou mrtví. A já se, zatímco telefonuji se svým prakticky-dvojčetem, opatrně brodím vším tím nepořádkem.

“Jednou jsi dole, jednou nahoře”

Jenže — bylo by nesmírně kruté a ještě více pesimistické tímhle apokalyptickým výjevem skončit. Život jím ostatně taky nekončí. Sám je jako funkce sinus. Nebo mnohem poetičtěji, život je přesně takový, jak jej v kouzelné písni popisují Ježek, Voskovec a Werich. Mám to mnohokrát ozkoušené. Takže vlastně když jsem na dně, stačí se jen pořádně od něj odrazit.

DSC_0118

Možná že mě tak děsí právě to, že mě toho v příštích dnech, týdnech i měsících tolik čeká. Vystoupit z komfortní zóny je tak těžké! I když víte, že je to pro vás dobré — z tvůrčího, lidského i společenského hlediska. Proto to všechno přece dobrovolně podstupujete. Ale pokud jste over-thinker tak obrovský jako já, je to pěkná makačka, když konečně přijde na věc.

Vím, že když budu chtít (a trochu i když nebudu), čeká mě teď hodně nových zážitků, seznámím se s prima lidmi, spolužáky, profesory. Budu studovat obor, který mě vždycky lákal. Jediné, co musím udělat, je udělat ten krok ven. Jen jeden krok a získám to, po čem jsem celé léto nejvíc tesknila. A kdo ví, jaké další kroky mě čekají potom?

One Reply to “Z deníku bludičky: Všichni mrtví jednorožci”

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s